Když máš v sobě tolik lásky... (BÁSEŇ)

Když mi hudba srdce hladí
a má duše na život se znovu ladí
po noci proplakané
oči unavené


Ale připravené
opět žít a vidět krásu
všude a ve všem
a milovat.

 

***
 

Intenzivně prociťuju
nahoru i dolů,
zmítaná, přesto nepotopená,
láska neuchopená
prožívaná, proklínaná
milovaná
nesmrtelná

 

Když máš v sobě tolik lásky,
že to nejde snést,
v jednu chvíli pocítíš,
že Ti žebra praskají
kolem hrudní kosti
a všechno to světlo
se hrne ven
jako když praskne přehrada

 

A všechno to světlo před sebou hrne bolest, 
aby mohlo zářit naplno.

 

A září to tak moc,
tak intenzivně,
že máš pocit, že zešílíš,
že chceš radši umřít,
chcípnout!


a už se nikdy neprobudit,
vystřelit se na měsíc!


A pak už cítíš jen to světlo.
A miluješ.
A jdeš.
Dál.

 

Tarra, 8.5.2021