Má to smysl!

 

aneb Výsledky se dostavují, nepolevujte! :-)

 

Ať nepíšu jen o samých brutálních procesech, rozhodla jsem se dnes s Vámi posdílet i nějaké výsledky a krásy ze života.

 

Ke konci června už jsem sice jela doslova na setrvačník, ale zároveň jsem cítila, jak se ve mně hromadí neskutečné množství emocí, ale krásných! emocí, lásky, citu, očekávání a radosti. Myslela jsem, že z toho fakt už prasknu! :-)

 

Dívala jsem se totiž na přenos demonstrace na Letné a hluboce se mne to dotklo, to, jak se lidé probouzejí, spolupracují a jdou  za něčím lepším...

 

Shlédla jsem též film Zrodila se hvězda a ten mne úplně rozsekal. Ty písně! A příběh... a hlavně...  song "Shallow" ("Mělčina").

 

Průběžně tvořím, setkávám se a spolupracuji se ženami. To uvolňuje ohromnou spoustu věcí, které jsou ještě třeba osvobodit, ujasnit a vytváří mohutné vlny energie a potenciálu, který můžeme použít k radostnějšímu životu nejen nás, ale i ostatních, které pak potkáváme, nebo kteří se setkávají s produkty této vlny. A já cítím, jak je to vše dalším setkáním silnější a silnější...

 

Stejně tak zesiluje moje vnímání pobytu v přírodě, s koňmi a dalšími zvířaty... i divokými.

 

Koně - přestože jsem s koňmi od dětství, stále byl v mém těle zaražený takový ten strach ze cvalu, z toho, že se ten kůň splaší atd... ale pod tím jsem našla program, že vše musím kontrolovat. A kontrolovat do mrtě půltunové zvíře, to prostě nejde!
Tak jsem si to zpracovávala tak, jak se toto nejlépe pro ženu zpracovává - přes tělo, uvolněním těch zaražených emocí pomocí prožitku - tancem, pohybem, výkřiky, kňučením atd. A z vyjížďky na vyjížďku se z jednoho koně stal kůň úplně jiný. Nechtěla jsem tomu uvěřit! Jedna session nad tímto tématem a povolilo to. Protože oni nám takto zrcadlí náš vnitřek, nitro, naše emoce a vše, co v sobě máme. Děkuji, děkuji, děkuji!

 

A pes! Když jsem byla na rodinném setkání, pes mého otce, který je dost větroplach a moc nepoleží, si několikrát sám od sebe lehnul přímo pode mně, pod houpací lavici, na které jsem se s dětmi houpala. Byl to úžasný pocit, napojení na sebe, důvěra a věděla jsem v tu chvíli, že je mu prostě se mnou v těchto nových vibracích moc dobře a uvolněně.

 

Pracuji trpělivě na vztahu s manželem a přes sny mi podvědomí posílá zajímavé prožitky a aha momenty. Rozvíjení vztahu je dlouhodobý proces a každý, kdo manželství zažil, ví, že když od toho chceme víc, musíme chtít víc a makat na tom. Protože toto je opravdu mistrovská škola zrcadlení. Váš protějšek je Vám nejblíže a proto dokáže nazrcadlit ty nejhlouběji zaryté stíny, které umě schováváme i sami před sebou a pak se vztekáme - co s tím naším chlapem (nebo ženskou) jenom je?!!! :-) No - nic. On(a) chudák jen ukazuje, co si ještě máme zpracovat... Poděkujme těmto lidem za to, že se uvolili tuto roli sehrát.

 

Uzdravují se mi vztahy s širší rodinou, před pár dny jsem zažila nejkouzelnější setkání s příbuzenstvem ever! V úplně obyčejných kulisách úplně obyčejného a jednoduchého setkání a skutků. S tím samým příbuzenstvem, se kterým se mi dost těžko komunikovalo, nějak jsem těžko hledala společnou řeč a které mne kolikrát rozčilovalo na maximum. Přišlo to s úctou, láskou, soucitem k nim, jež se objevily s vyčištěním mých vlastních vnitřních rozbrojů, které mi oni snad jen zrcadlili?

 

Prostě cítím, že se ve mně otevírá něco hlubšího, cosi nepopsatelného, otevírá se mi srdce a já cítím, že miluji mnohonásobně jinak než dřív... pokud vůbec mohu toto slovo použít v souvislosti s mými minulými vztahy...

 

Cítím, že zbývá utrhnout poslední vlásek, na kterém to celé ve mně visí a já se tomu hluboce odevzdám... životu, malování a lásce. A už mi tečou slzy... :-)

 

A právě ta zmiňovaná píseň Shallow (Mělčina) to celé neskutečně vystihuje. Opusť už ty rádoby "bezpečné" mělčiny, odevzdej se hlubinám, ponoř se do toho...

https://www.youtube.com/watch?v=dNxCz-Iyu0g

Text zde:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lady-gaga/shallow-feat-bradley-cooper-899306


 

A teď začíná léto, prázdniny, konečně s dětmi nemusíme "evry dej" vstávat do školy a já si užívám na maximum ranní, dopolední, i odpolední pohodu a plnými doušky nasávám atmosféru volna. Ááááách! To se snad ani nedá vyjádřit.

 

A nejspíš i tento zlom šíleného června v rozvolněný červenec přispěl právě k tomu nečekanému generálnímu úklidu v aťasu. Bylo to ze dne na den, myslím, že i to je ten zmiňovaný poslední vlásek - protřídit obrazy a vyřadit ty, kterými se již nechci prezentovat, věřit procesu a tvořit si vše okolo směrem ke své vizi.

 

 

A toto bych chtěla zdůraznit - že je neskutečně důležité makat a jít si za tím svým snem a vizí, ale stejně tak důležité je v pravý čas zastavit, zvolnit, odpočinout si a nechat věci dojet nebo změnit směr. V tomto bodě se totiž kolikrát věci úplně otočí, změní, dojedou samy nebo nám přijdou naproti.

 

 

A jaká že je ta moje vize?

Život, který mne naplní, lásku, která mne pohltí a lidi, kteří se se mnou budou radovat.

 

 

Mějte také hodně trpělivost a síly na to, abyste každý den kráčeli vstříc tomu, co si přejete a nevzdávali to.

 

S láskou Tarra

heartheartheart

Foto Lenka Winklerová