Poustevna, hlubiny a mělčiny

 

Co se stane, když sami odjedete na chaloupku uprostřed lesů, bez elektřiny a tekoucí vody, kde strávíte několik dní a nocí o samotě, a ještě navíc v dušičkovém období těsně před Samhainem?

 

Něco vám k tomu teda povím, vy zvědavci. Ale kdo se bojí, dál nečte!

 

Na poustevně uprostřed lesů vás může vystrašit ledasco. Ale to nejhorší není vítr, který mlátí do střechy, zvuky (nebo naopak mrazivé ticho) nočního lesa, dušičkový čas, tma jak pytli a X kilometrů kolem nikde nikdo. Vlastně nakonec ani ty toulavý dušičky, na které platí svíčka, jasná mysl a případně důrazné a laskavé slovo.

 

To nejděsivější, ale zároveň nejkrásnější je pravda, kterou máme v hlubině sama sebe. A s tou se dřív či později setkáte, když jste pár dní sami se sebou, na poustevně uprostřed ničeho...

 

Tělo nechce jíst, tělo nechce spát... Zde platí jen touha dělat přesně to, co cítím tady a teď. Říkala jsem, že se nechám překvapit, co mi to přinese, ale tohle jsem teda opravdu nečekala. Nebyl to úplně odpočinkový veget... tohle byl normálně neočekávaný třídenní (nebo spíš třínoční  vision quest! (zpětně jsem se dočetla, že ženy obvykle opravdu mají vision questy na 3 dny a 3 noci).

 

Jestli jste bázliví, nechcete měnit věci ve svém "bezpečném" životě, nechcete se podívat pravdě do očí a nechcete se nořit do hloubky sama sebe, rozhodně nejezděte na poustevnu, nebuďte sami (se) sebou uprostřed ničeho a rozhodně nehledejte sami sebe a pravdu.

 

A praktická rada pro odvážné na závěr - udržujte oheň a dejte svíčku ven. A pozor na civilizační šok! ;-)