Předvalentýnské zamyšlení

Všímám si, že se tady v Čechách hodně nenávistně haní cizí svátky a zvyky a oslavy. Valentýn, Halloween, Santa Claus a další... Proč, proboha? Přijde mi, že je to krásné, když chce někdo něco slavit, udělat radost. A svátky se přejímají, překrývají a mění po celém světe zároveň s tím, jak lidé migrují a mění se a jak se vytváří nové kultury a náboženství nebo způsoby víry.

Naše křesťanské svátky tady taky nejsou původní, na Kelty a pohanství jakoby se skoro zapomnělo, o starších kulturách ani nemluvím...

Možná je to způsobeno konzumem a že to člověk slyší ze všech stran. Možná je to způsobeno strachem, že cizí svátky převálcují ty naše. Strach o naši kulturu. Ale ta také převálcovala tu, která tu byla před námi.

Dost často slyším, že "na to, abych někomu udělal radost, nepotřebuju trapný svátky." - ale zajímalo by mne, kdo toto skutečně dělá i mimo svátky nebo jen mimo svátky...? 

Možná je to způsobeno i starými zraněními, která s těmi to svátky souvisí, a neschopností je uchopit nebo jít do pokory a poprosit někoho o pomoc s "vnitřní hygienou".

A nakonec - všechen ten humbuk, diskuse a nenávist kolem toho je i taková hra o energii a moc, o to, kdo bude mít pravdu. Zamotává nás to do sítí a krade nám to energii. Skutečně se chceme věnovat těmto diskusím o tom, co je naše a tedy "dobré" a co ne?

Já teda ne. Ač to někoho baví (a já mu to neberu  ), tak třeba já na diskuse (jen zřídka) a poslouchání negativních plků (to vůbec!) teda moc nejsem.

Tak co s tím udělám?

Nechávám svátky plynout a vyvíjet se, protože sem budou přicházet a odcházet bez ohledu na naše remcání a kvákání.
Raduji se z nich jako z příležitostí, které nám připomínají, co je důležité.
Které nám dávají příležitost se sejít a udělat si radost.

❤️❤️❤️

S láskou a přáním srdečných dnů ❤️ Tarra