Strach ze zubaře a jak jsem si s ním poradila já

heart Můj příběh pro vaší inspiraci. heart

Minulý týden byl hooodně náročný, ale ta odměna na konci za to stála.

Celý týden jsem si zpracovávala panický strach ze zubaře, který mám od dětství, i když mi nic moc vážného nikdy nedělal, ale návštěvy se třídou a klepání se před tím udělaly své a já ještě nachytala strach od ostatních dětí. Pak mi najednou, to už bylo na vejšce, kdy jsem k zubařovi moc nechodila (do té doby jsem měla zuby zdravé!) zubařka nechtěla dát injekci ani na požádání a vrtala mi 3 zuby, na další návštěvě další, o kterých mi předtím ani neřekla, že prý bych už nepřišla.
Tak jsem změnila zubařku, mám teď mladou a hodnou, komunikativní, začala jsem chodit na dentální hygienu, ale se strachem mi to moc nepomohlo. Loni jsem trochu podcenila čištění a na minulé podzimní návštěvě mi našla 3 kazíky - z kontroly jsem skoro utekla a odložila zákrok na příště. Klepala jsem se totiž hrůzou jen z toho, že mi bude sahat do pusy. A když mi řekla, že tam mám nějaké kazíky, nebyla jsem schopná ani nic říct, rozhodnout se, jestli teď vrtat, nebo příště, no mazec. A tři měsíce jsem se klepala, co teď bude. Já vím, že vrtání nebolí, když se to umrtví, ale věděla jsem, že je to nepříjemné. Jenže jsem nevěděla, jak moc a protože jsem vždycky byla v takovém šoku a nervech, zapomněla jsem pokaždé, jak to vlastně probíhá.

A k tomu ty pocity, že jsem v něčem selhala, že jsem to čištění zubů podcenila, že to bude hluboké, co když s tím bude dělat něco vážnějšího... a další iracionální a nepopsatelné pocity hrůzy.

???  A CO MI TEDA POMOHLO  ???

➡️ Prožívání strachu, uvolňovací techniky:
Celý týden jsem na tom strachu pracovala především dýchacíma technikama, meditací, vizualizací a nechala mnou ten strach procházet. Otevřela jsem se mu, prodýchávala ho a vyjadřovala ho i zvuky! Nechte ten strach, ať se ve vás rozvine, až se budete klepat. Kńučte, křičte, prodýchávejte ho, vybušte ho rukama do polštáře, vydupejte ho, sviňte se do klubíčka a fňukejte. Když ho budete potlačovat, on se bude furt vracet a připomínat se. Odevzdávala jsem pomyslně zpět ten cizí strach těm ostatním dětem, přijímala jsem jen ten svůj, svoji nervozitu, dovolila jsem si být nervózní a mít strach. Dobrá věta k prohlášení nahlas (hodí se i k jiným problémům): Co je mé, ať zůstane mé, co je Tvé, ať zůstane Tvé. 

➡️ Ïnformace:
Když jsem potřebovala, četla jsem až do umdlení - a hlavně až do uklidnění a takovému jako technickému pocitu, o co jde - na netu diskuse o zubařích, o strachu z nich, různé články a postupy vrtání a radši i o čištění kanálků, extrakci zubů, prohlížela jsem si na fotkách všechny zubařské nástroje a jak fungují, pouštěla si videa, jak se to vlastně vrtá.

➡️ Kontakt a podpora blízkého člověka:
Volala a psala jsem si s kamarádkou a sdílela svoje pocity a poprosila ji o podporu, když bylo fakt nejhůř. Může potvrdit, že jsem zněla fakt příšerně - uprostřed toho procesu. To už byl čtvrtek dopoledne a pořád to bylo psycho. K zubařovi jsem měla jít v pátek. I já sama jsem to vnímala, že jsem úplně dole.
Tímto Ti hluboce děkuji, Leni.

➡️ Rozhodnutí:
Ve čtvrtek odpo, když jsem byla na nákupu, už úplně hotová, ale stála jsem před regálem a pořád! myslela na toho zubaře, jsem se rozčílila a řekla si a dost! Prostě je to tělo, co potřebuje péči, auto taky dám do servisu, když se něco porouchá, tak prostě to dám zubařce opravit, je to jen kaz a pojede se dál.
Zeptat se sám sebe - opravdu chci toto zažívat celý život, dvakrát ročně, pokaždé, když půjdu k zubaři?
Toto rozhodnutí lze udělat, až když jsou věci nejvíc dozrálé, předtím to nefunguje, nebo to člověka ani nenapadne.
(stejné rozhodnutí jsem udělala o vánocích, kdy jsem se už opravdu necítila dobře ve svém těle a ze dne na den jsem změnila životní styl - jídlo, pohyb - a jedu pořád, za leden jsem sundala 3 kg tuku, což jsem ani nečekala)

➡️ Navštívit místo problému:
Schválně jsem na nákup jela kolem polikliniky a zpět taky a všímala si barev fasády a všeho, přijímala ten prostor. Tohle je třeba dobré pro děti, aby chodily k zubařovi čekárny si jen pohrát nebo se i chodí na první návštěvu jen si sednout do křesla. Když je dobrý a citlivý zubař, že...

➡️ Modlitba:
Když nevíte, jak dál, jdete na kolena. Upřímně jsem poprosila Boha skrze Ježíše Krista o smilování, ať se tím již netrápím, ať se ze mne sundají ten strach.

➡️ Uklidnit vnitřní dítě:
Dovolit si ten strach, promluvit si sám se sebou, Taruško, broučku, jsem tu s Tebou, budu Tě držet za ruku, ten strach jsi chytla od cizích dětí, ale tohle bude v pořádku. Popište sami sobě jako dítěti, jako by stálo před vámi, co se bude dít, že bude injekce, pak se to vybrousí a dá se na to plombička - používat slova, ze kterých nejde takový strach.

➡️ Vztah k doktorovi:
Najít si opravdu kvalitního a komunikativního zubaře, vše mu říkat, že máte strach, že máte ty a ty špatný zkušenosti atd. Ujasnit si, že ta doktorka vás nebude trápit víc, než je nutné, má kvanta další práce a je v jejím zájmu, aby to měla rychle, kvalitně a pečlivě hotové. Najít důvěru k tomu doktorovi jako člověku, kamarádce, v duchu si ho pro sebe oslovovat křestním jménem, představit si ho v běžném životě, na kafi...
Kdyby to byl velký kaz, určitě by mne nenechala to odložit.

➡️ Přestat si vyčítat související psychosomatický problém a svoje selhání:
Každý zub má dle psychosomatiky souvislost s nějakým tématem. (stejně jako další části těla) Problém je, že když zjistím, o co jde, mívám tendenci si to vyčítat, že jsem v tom a tom selhala a pokazila jsem to a teď se mi z toho pokazil zub. Ne, prostě. Přijmout to, odpustit si - v té době jsem dělala to nejlepší, co jsem mohla a na co jsem měla sílu. Nejsem robot, nejsem stroj, jo, tohle je moje slabina, příště se na ni zaměřím, ale nesmí se to zvrhnout v sebeobviňování.

➡️ Spojení s příjemným, slíbit si odměnu:
V pátek jsem neměla auto ani nejel autobus, takže jsem šla do Žamberka pěšky. 5 km procházka - super věc. Tak jsem ještě cestou rozdýchávala poslední zbytky obav, povídala si s vnitřním dítětem a hledala na tom to pozitivní, třeba že vlastně to mám takhle super výlet tam i zpět, že pak budu moc sežrat kýbl zmrzliny, aby se rozpustilo to umrtvení pusy. A že se pak staví kamarádka, se kterou jsem se stráášně dlouho neviděla. A že o víkendu pojedu na Tanec s Fénixem a budou to lázně pro ducha i tělo. Takže bylo i na co se těšit. To taky dost pomohlo.

➡️ Těšit se na to, že to konečně skončí:
A hlavně jsem se fakt už těšila, že po tom těžkým týdnu to budu mít konečně za sebou a budu mít klid.

➡️ Talisman sebou, pozorovat okolí, zvuky, lidi:
V čekárně jsem čekala asi hodinu, i když jsem byla objednaná, celou dobu jsem držela v ruce talisman a myslela na to, že je to oprava jako v servisu a že někteří lidi to mají ještě horší. Poslouchala jsem vrtačku (ten zvuk už mi najednou nevadil, neuvěřitelnýl!) a počítala, jak dlouho trvá, než ztichne. Nebylo to tak zlý, bylo to jen několik, třeba deset vteřin!

➡️➡️➡️A akce! jdem na to - vše říkat, pausy:
Šla jsem na řadu až jako poslední, sedla jsem na křeslo, cítila jsem se v pohodě, žádnej třas nebyl, popovídala jsem trochu se zubařkou, řekla jsem, že jsem na tom makala, ta se ještě zeptala, jestli to vše zmákneme dneska a já - no, co s tím jiného, musíme, ne?  a ona, že vlastně jo, no  ale dobrá zkouška, takové pokušení, jestli to zas neodložit 


A řekla jsem jí, že mám talisman a ona - no jasně, někdo na Vás musí dávat pozor  A já říkám - tak jdem na to, hlavně rychle a jemně. A ona mi píchla dvě ty injekce, vůbec to nebolelo! fakt krása! A před třetí jsem jen řekla - moment, prodýchla jsem to a říkám dobrý, tak tam narvala tu třetí a bylo.

Fakt se nebojte být jako malé dítě, promluvit si o všem, poprosit o pausu, prodýchnout. A nebojte, ptala jsem se, jestli jsem nejhorší hysterka z jejích pacientů a prý zdaleka ne, takže nebojte se, že se ztrapníte, nejdůležitější je držet si tu vnitřní pohodu a záměr!

A pak jsem čekala v křesle, než začne působit injekce. Svírala jsem v ruce talisman a vždy se štípu do ruky, abych nemyslela na to vrtání, ale světe div se, to vrtání vůbec nebolelo. Byla rychlá, udělala 3 díry, pak to vybrousila, jo, to bylo nepříjemné, to jsem si právě pamatovala jako to nejhnusnější, to, že cítím, jak mi někdo zasahuje až do morku kostí a drnčí to celým tělem. To mi vadilo, ale ne tak strašně jako dřív a byla to naštěstí jen chvilička, tak jsem to přežila. Závěrečné dávání výplně už je úleva, že je hotovo. Ještě mi řekla - tak už jen jeden a hotovo. I když se pak ten jeden nerv nějak probudil a už to bylo trochu nepříjemné.

Ale nakonec prý ani nebyly moc velký, jen maličký kazíky v mezizubí (jo, prostě jsem chvíli flákala mezizubky), tak to jsem byla moc ráda.
A hned jsem se zas objednala na hygienu a další prevenci, abych tam byla co nejčastěji.

Mluvit jsem pořádně nemohla, slintala jsem, šišlala, křivou hubu jsem měla, ale bylo hotovo. Celý pátek mně ještě ostře občas píchlo v tom jednom nervu, tak jsem se bála, aby to bylo v pohodě, tak jsem opět proletěla internet a řekla si podle toho, že je to snad jen citlivé a dám tomu den a dva a uvidím a snad to přejde. Když ne, budu to řešit, ale důležité bylo dát si tu trpělivost s tím, že je to možná jen podrážděné a uklidní se to. A opravdu - v sobotu už to byla menší bolest, tak mne to uklidnilo a v neděli už jen citlivé zase trochu jinde v puse, takže prostě - jen pocuchané nervy. :)

➡️ Nezapomeňte se pořádně pochválit, ocenit, odměnit! I s tím vnitřním dítětem popovídat ještě, jak bylo úžasný a statečný, abyste si zafixovali i to dobré potom.
Slovně jsem se řádně odměnila, promluvila si nahlas sama se sebou, na víkendu v Praze též odměna - jak tanec, tak i dobré jídlo a klid a odpočinek na bytě. Vychutnávala jsem si to plnými doušky.

➡️ Neříkám, že to mám vyřešený nadobro, že je to samospásný a že to pomůže všem, ale teď mi to pomohlo. A věřím, že příště už to půjde mnohem snadněji. Určitě dám vědět, jak probíhala další kontrola.

➡️ Třeba by pomohla i pomoc psychoterapeuta nebo jiného vašeho osvědčeného terapeuta, ale já to tentokrát zkusila sama, takto ze všech stran.


 

A CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

➡️ Ponořte se do toho strachu, použijte na něj všechny prostředky, které jsem popsala, i všechny další, co vás napadnou, přijměte ho, prožijte ho, proplakejte klidně tisíckrát. Nejen hlavou si to odůvodnit, ale prožít to celým tělem. Je to v pořádku, mít strach. Jsme lidi, prožíváme emoce, nejsme v nebi na obláčku, kde je samá láska a světlo. Tady na Zemi je to nahoru a dolů. Přijměme to.

➡️ Ale nečekejte, že to bude po jednom prodýchnutí oukej, pokud je to pravdu dlouhodobý zažraný strach, může to trvat třeba jako mně týden, ale třeba ne, třeba kratší dobu, nebo i delší.

Ale bojovat s tím, potlačovat to, to nemá smysl, spíš se to ještě zhorší, pokud tomu strachu nepůjdeme naproti.

V klidu a přítomnosti se soustředit na ty pocity tady a teď a prožívat je, propouštět je kousek po kousku, vrstvu po vrstvě. Nestresovat se, že to jde pomalu a vydržet!

Tak hodně štěstí!!! 
heart Tarra heart


PS: A pokud s tím budete chtít pomoci - ať již s uvolňováním strachů nebo i jiných zamrzlých či potlačených emocí, nebo něco vnitřního bolavého zkonzultovat, ozvěte se mi na individuální konzultaci, zkusíme to vzít společně přes kreslení a čmárání, mám vyzkoušené, že tím se spoustu věcí uvolní a odstartuje samo.

>>>http://www.tarradlabkova.cz/cs/individualne<<<