Vesna, cykly, přijímání a dávání

Tento týden mi přišla zvláštní zásilka. Byla to zásilka s energií. Konečně mám opět chuť tvořit, nejen obrazy, ale i konkrétní změny ve svém životě tím směrem, kterým chci. Tvořit svůj život. Což vítám s vděčností, protože jsem byla poslední skoro dva týdny pořádně zastavená hnusákem bacilákem.

A tak se s Vámi chci podělit se o další sebeterapeutickou vyprávěnku.

Vesna, bohyně jara. Tak jsem pojmenovala tento obraz. Je nádherně oplývající. Její okvětní lístky jsou naducané, prokrvené, šťavnaté, září. Stojí ve své síle, s pokorou, ale naplno se dávající. A až přijde čas, odkvete, odpočine si a znovu nasadí pupeny.
A taková bych chtěla být. Zářit, ale nevyhasnout, dávat, ale nerozdat se celá, a se skromností a pokorou si hýčkat svou energii, abych nepadla vysílením.

Je to pro mně dost těžký, protože jsem vždycky byla hodně aktivní a plná energie.
Ale po dětech se to změnilo. Kdo mne zná, ví, že jsem víceméně samotářská vlčice. Samozřejmě, společnost mám ráda, ale jen když mám plně nabito 
Bylo jednoduché být superakční na akcích, když jsem pak týden či dva trávila zalezlá v brlohu a jedinou povinností byla vejška, kterou jsem víceméně zvládala levou zadní.

Takže už dennodenní starost o děti mne v základu vyčerpává. A na to jsem zapomínala. Podceňovala jsem to. Neuvědomovala jsem si dostatečně tíhu prací v domácnosti, kolem dětí atd. a myslela si, že mi to nemůže přece tolik sebrat, že nemám právo to zveličovat. Kecy. Má to svoji váhu a vyčerpává mně to. A jo, troufnu si říct, že mne to možná vyčerpává víc než ostatní ženy, které prostě mají jiné společenské nastavení. A nejhorší na tom je, že když nejsem v plné výši v energii, tak nemůžu ani malovat. Fakt to nejde. Dokud se patřičně "nedotáhnu". A tenhle stav "nemohoucnosti" mne asi rozčiluje nejvíc, protože já toho mám tolik, tolik moc, co cítím, že musím vyjádřit!

Ale - jak říká moje průvodkyně - musíš si hlavně a především poznat a přiznat svůj vlastní biorytmus a ctít ho.

A letošní podzim jsem si myslela, že to už skoro umím. Měla jsem jen jeden náběh na rýmičku, který jsem poměrně rychle vyléčila. A tak jsem si předminulý týden jen tak lehce před někým zamachrovala, že už mi to jde. Haha. Pýcha předchází pád a šup, uzliny, dutiny, rýmička, schvácenost.

Jakmile totiž řeknem, že už máme něco zpracovanýho, jakoby vesmír řek, jó, vážně? Tak se ukaž!  A spirála se pootočí znovu do toho místa, kde jsme si mysleli, že už to je v pohodě a odloupne se další slupka. Je to nikdy nekončící proces. 

A tak jsem se rozhodla na tom zapracovat. Změnit svůj životní styl tak, abych se opět dostala do své energie.
1) Dost jsem šidila spánek. Prostě si těch osm, devět hodin musím dát, to je základ (a obzvláště v tomto temném období).
2) Kvalitní a hlavně (což je snad důležitější) kvalitně - vědomě - snědené jídlo
3) A pořádná procházka, nejlépe v lese a potokem.

Ne nadarmo jsou první tři pravidla vlčice pro život - JÍST, SPÁT, TOULAT SE.

A nesnažit se vše stihnout za jeden den, nepřepísknout cvičení, i když je tělo na aktivitu natěšené po správném odpočinku v menstruační fázi (tady se musím pochválit, už to nese své ovoce 
V každý moment vyciťovat, co zrovna moje tělo potřebuje.
Dávat si majzla komu, čemu, kde a kolik dávám svou energii.
A na co myslím!
Dávat víc děti příbuzným na hlídání, abych dobila baterky - a v tomto volném čase bez mláďat se nesnažit stihnout vše, co jsem nestihla. Opravdu klid, ňamky, spánek, filmečky, procházky, radostné setkávání se, blažení si.
A vědomě a pravidelně si dopřávat opečovávání, radosti života a vše, co naplní mou duši, aby se pak opět mohla vyřádit barvami na plátně.
Jo a nepobíhat venku jen ve svetru bez šály, když fouká. Aha!
A hlavně - NEMACHROVAT!  A nebo jo - aspoň se prověřím, jak si v tom tématu stojím.  Ale - je to UF.

Víte, píšu vám to proto, abyste viděli, jak to mám a co mi pomáhá. Že nejsem dokonalá. Nikdo nejsme. A není třeba se za to stydět. Ale makám na tom. A pořád se učím.

Být k sobě ve správný čas laskavá a ve správný čas laskavě přísná.

A jak jste na tom s energií vy?

 Tarrka