Z nicoty do nicoty

aneb Co se doopravdy dělo a proč jsem teď nemalovala:

 

Občas mívám taková malátná období temnoty a paralýzy, ale když jdu a včas to propustím ven, uleví se mi brzo. Beru to jako střídání aktivního a pasivního období, nádechu a výdechu. 

 

Tentokrát jsem to však nějak podcenila, možná úplně nerozpoznala, o co jde a postupně jsem nenápadně sklouzávala z únavy ze spousty březnových akcí hlouběji a hlouběji do pasivity. A najednou jsem si uvědomila, že nic necítím, neraduju se, nevidím v ničem smysl. Nakonec to ani nebyla taková ta bolavá depka, kterou vydupu, vykňučím a vybrečím, toto byla necitelnost a naprostá nechuť a nemotivace cokoliv dělat, ale hlavně - cokoliv s tímto stavem dělat.


Protože nástrojů a technik již znám spoustu, ale jsou vám k ničemu, když nemáte chuť je použít.
 

Nakonec jsem však v sobě ucítila slabý záchvěv chuti a našla cestičku, která vedla k tomu vpustit tu bolest do sebe a pak ji vypustit ven, otevřít se tomu. Protože jakmile už to bolí, jde s tím něco dělat.
 

Pustila jsem si tedy hudbu a pustila se do bioenergetického cvičení, které mi pomáhá rozhýbat energii a jakousi ztuhlost a stagnaci. Pomaličku to povolovalo, ale překvapivě se otevřelo pocitově úplně něco jiného, druhá, ta citelnější, ještě čekala v povzdálí. Jakobych potřebovala otevřít jedny dvířka, ale bylo kvůli tomu potřeba otevřít větší dveře před nimi.

Velké dveře byly tedy otevřené, malá dvířka ještě ne.
 

Ale už to aspoň nastartovalo moji energii a chuť něco dělat. A v podvečer mne najednou mocně zavolala příroda a měla jsem obrovskou chuť jít ven a běžet.
 

Šla jsem. A bylo to naprosto exkluzivní. Šla jsem, běžela, chvílema sprintovala, až jsem se dostala do maxima. A pak - chůze a uvolnění.  A postupně jsem se rozmluvila do větru, co mne trápí, tak, jak to dělávám. A objevila jsem opět tu svoji starou bolest, kolem které ve spirále kroužím už dlouhá léta. Domov. Spřízněné duše.
 

Připustila jsem si, jakou barikádu jsem si k někomu udělala, protože jsem se bála projevit ten obrovsky silný cit a souznění a přitom mi to vlastně vůbec nepomohlo, a čím dál víc mi to bralo a bralo. Vědomě jsem tu barikádu zrušila, procítila jsem všechny ty nejhlubší city, které jsem předtím zadupala do země a dovolila jsem si to. Zpětně si myslím, že to byla ta malá dvířka, pečlivě utěsněná, aby to světlo neproniklo ven. Hlavně, aby se to někdo nedozvěděl, proboha, jakého citu jsem schopna!
 

Svět je nepochopitelný a zákruty a křižovatky v něm nás často dovedou do pozic, kterým nerozumíme a nejsou úplně podle toho, jak jsme si to představovali. Ale tak to je. 
 

A já cítím, že je důležité si dovolit vše cítit. Protože pak může (ale nemusí) přijít pochopení. Ale když si vše procítíme a přijmeme, uleví se nám a vše je opět v pořádku - na chvíli :) než přijde další lekce :)
 

Druhý den jsem šla do přírody ještě jednou, na to samé místo a vědomně jsem pracovala s mými vntiřní ženou a mužem, rozdělováním úkolů, vytváření bezpečného domova uvnitř mně, aby moje hravé a kreativní vnitřní dítě mohlo být v bezpečí, hrát si a radovat se.

 

Na jednu stranu si stále uvědomuju tu prázdnotu a nicotu, ve které vše končí i začíná, ve které nevíme, jaký má život, vesmír a vše smysl, což trochu pomáhá to NEBRAT VŠE TAK VÁŽNĚ a učí nás to HLUBOKÉ POKOŘE k tomu, že u některých věcí SKUTEČNĚ NEVÍME, JAK TO DOOPRAVDY JE, a na stranu ale mám tento život a musím s ním nějak naložit. A to je PROSTOR PRO NAŠÍ KREATIVITU... heart

 

A dnes jsem tedy i konečně! začala malovat, tedy - zatím spíš kreslit a pokračovat v Koňském Tarotu.

 

Jsem dnes z těch energií ještě trochu rozhoupaná a zmatená, ale už se to postupně začíná opět usazovat. Díky za to! heart

 

Možná smysl života a bytí je jen takový, jaký mu dáme. Vše vzešlo z nicoty a do ní se to zas navrátí. Je to tady, vím o tom. Ale teď mám opět chuť žít.

 

  

A k poslechu přidávám nou oblíbenou Jonnu Jinton a její skvělý kulning - večerní volání krav domů:

https://www.youtube.com/watch?v=WQFlu4L_iAU

https://www.youtube.com/watch?v=nc7F_qv3eI8

 

A také Petra Oravce s kapelou Inspire a tematickým albem To be:

https://www.youtube.com/watch?v=ziUF4_fOCxY&list=PLsmpOY3VwaklL2L-JUKOy8JAy-5wwYhqv

 

Mějte se, smějte se, dupejte a plačte - podle Vaší aktuální potřeby. S láskou  heart Tarra